Nacházíme se na Červeném kopci, rezidenční čtvrti Trutnova s dobrou dostupností do města a s výhledy na jeho historické jádro. Řešený pozemek leží při jižním okraji lokality a má oproti ostatním jednu výsadu: na jih od něj už jsou jen stromy a otevřený pohled na městské centrum s dominantou kostela. Pozemek se svažuje k jihu, přístupný je ze severní strany, od komunikace. Zadáním byl dům pro čtyřčlennou rodinu. Většina dní se odehrává v obývacím pokoji — je to místo setkávání, jídelní stůl neslouží jen k obědu. Návrh proto dává tomuto obytnému prostoru tu nejlepší orientaci a nejlepší výhled a zbytek domu k němu přiřazuje jako podpůrné zázemí. Ve zbývajícím čase rodina pracuje z domova nebo tráví čas venku, na kole a v okolní přírodě. Tomu odpovídá vstupní podlaží, které do sebe pojímá provoz domu i pozemku.

Protože jde o nejnižší a jeden z posledních pozemků na kopci směrem k výhledům, je objem domu snížen do úrovně terénu. Většina domu se skrývá pod vstupní úrovní a z hlavní perspektivy od ulice je vnímán jen jako přízemní stavba. Soukromá část se tak ocitá v terénu, s přirozeným kontaktem na okolní zahradu. Dům je pojat současným architektonickým jazykem. Detaily optimalizují vnitřní pohodu s ohledem na tepelně technickou náročnost: velké jižní přesahy, kompaktní tvar, zelené střechy a orientace ke světovým stranám. Součástí návrhu je i záměr využít recyklovaný beton a snížit tak uhlíkovou stopu stavby — exteriérové akcenty z něj najdeme na okenních parapetech a římsách. Spodní objem s okny nese ručně dělanou omítku hrubšího charakteru, horní hmotu zjemňuje omítka profilovaná.

Na architektonickou studii navázal o rok později návrh interiéru. Dům tak drží jednu linku od hmoty až po detail vestavěného nábytku. Stropy zůstaly v pohledovém betonu se stopou po dřevěném bednění. V obytném podlaží jsou přetřené bílou, u schodiště je beton ponechaný v surové podobě a stává se jediným výrazným materiálem světlé šachty. Nad hlavou tak zůstal záznam toho, jak dům vznikal.

Obytné podlaží funguje jako jeden prostor. Kuchyň je vedena jako plná stěna z tmavě mořeného dubu s varným ostrůvkem před ní, doplněná kamennou pracovní deskou a nikou v pudrovém odstínu, která do jinak zdrženlivé skladby vnese jeden barevný tón. Za linkou se skrývá průchodná spíž s vlastním oknem. Na opačné straně prostoru navazuje obývací část s knihovnou, místem pro televizi a odpočívací lavicí; k terénu ji doplňují kamna. Podlahy jsou celistvé, z marmolea ve dvou odstínech, ve stěnách bílá hlazená omítka, v kuchyni a koupelně omyvatelná pohledová stěrka.

Okna a dveře mají dřevěné rámy z dubu, které se opakují i v madlech nábytku. Světlá ocelová konstrukce schodiště a mléčná skleněná svítidla drží prostor v tichém, spíše chladném rejstříku — barevnost se objevuje jen v detailech: v nice kuchyně, v obkladech koupelny a v obrazech.

Soukromé podlaží doplňuje ložnice se šatnou a líčicím stolkem, koupelna s vanou oddělenou od sprchového koutu skleněnou stěnou a pracovna se stolem zužujícím se k oknu.